Šediváčkova 111 (5. - 7.6.2009) obec Horní Vltavice - Šumava - fotogalerie

Jako vždy jsme jely s Lexinkou dost pozdě a na místo jsme přijely kolem 21:00. Zapsaly jsme se, prohlídly mapu a šly do hajan. Ráno jsem našly Aranky

a balily se na cestu. Nepršelo, ale nebylo teplo :o). Holky startovaly půl hodinky před námi. My kolem 7:30. Hned na startu jsme šly s Lexinou blbě :-D, měly jsme jít přes pole a my šly směrem do obce :-D. První opravdové stoupání vedlo na Boubín, které mě málem zabilo - protože následovalo opravdové klesání. Holky jsme potkaly asi na 20. km a už jsme šly celou cestu spolu. Pořád se šlo po zpevněných cestách a začalo to být dost nepříjemný až depresivní. Člověk si řekne Šumava, tady to musí být lesem, polem a prostě ne po asfaltu. Bohužel se nepodařilo dotáhnout povolení vstupu do CHKO a tak jsme měli všichni smůlu. Kristýna se ujala navigování podle mapy a hned jsme zabloudily :-D :-D, ale orientace podle drátů byla naprosto dokonalá. Vzhledem k zázemí, které nenabízelo nic krom našich stanů jsme se rozhodly, že nebudeme lámat rekordy, ale pojmeme trek výletně. Začaly jsme se kochat krajinou a polomrtvejma chrobákama. Kristýna dostala výborný nápad, že si toho jednoho vezme domu. S broukem v ruce jsme začaly řešit kam s ním. Do čeho tedy brouka dát, aby se v jednom kuse donesl až domu? Po dlouhým 10 ti minutách jsme ho daly do síťky u batohu, přesně tam kam se dává např. pití. Bohužel nemám informace, zda brouk přežil bivakování a zda je vystaven a nebo pohřben. Došly jsme až do Husince, kde jsme si v rychlosti vyfotily pomník J. Husa a rychle pryč, protože místní občané kazili atmosféru města. Za doprovodu místních tmavých dětí, které si chtěly šáhnout na psa jsme si cvakly první kontrolu a šly směrem na Prachatice. V Prachaticích jsme se konečně najedly v Restauraci U medvěda.
Po dobrém jídle a samozřejmě Kofole nás čekal výstup na Libín (5 km stoupání).

Na Libín jsme se doplazily se silným krokem a ještě jsme si vylezly na rozhlednu, ze které jsme viděly až do Rakouska.

Na rozhledně jsme měly v nohách již 50 km. Teploměr ukazoval 3 stupně. Daly jsme si holkama teplé občerstvení a rozhodly se, že půjdeme dál. Došly jsme na nějaký 60. km a bivakovaly u rybníku. Ráno kolem 4:00 jsme se sbalily a šly pomalu do Volar. Já jsem měla z vlhka a nevyspání až do Volar nepříjemnou zimnici. Ve Volarech jsme přepadly Jednotu a snídaly na náměstí, na kterém už hřálo sluníčko. Nebylo úplně teplo, ale rozhodně nás to nabilo energií. Po prostudování itineráře a mapy jsme bohužel zjistily, že cesta zpět je už zase po asfaltu a dokonce posledních 15 km po frekventované silnici :o(.

Došly jsme až do Lenory, kde jsem už byla pěkně unudlaná, protože mě bolely nožičky. Rozhodly jsme se, že nás asfalt nebaví a že pojedeme do Horní Vltavice mašinkou. Bude to rozhodně hezčí zážitek, než asfalt. Sedly jsme si na zahrádku k hospodě, daly si velké jídlo a čekaly na vláček. Mezitím došli další trekaři, kteří si také dali jídlo. Najednou mě napadlo, že se podívám na čas a ejhle - za 9 minut nám jede vlak!! ... HÚÚÚÚÚÚ - mašinka ujela. Bohužel jsme musely s plným břichem těch zbylých 5 km po silnici dojít. Lehký deštík se změnil na nepříjemné slunce, které nám potilo záda. Do kempu jsme došly asi kolem 13:00 hod. Bohužel základna nebyla vybavena sprchou :o(. Vybalila jsem si věci, zkontrolovala nožičky - nebyl žádný puchýř a kupodivu ani žádný otlak a odpočívala. Kristýně jsem psala, zda se někam půjde a najednou pic - a s Lexinou jsme usnuly. Probudil nás slejvák, který nás donutil se přesunout z auta do stanu a to už se pro nás stalo osudné. Zabalila jsem se do spacáku, Lexinku do jejího, který mi na bivaku roztrhla když se mi do něj nacpala a pak si protáhla nohy. Usnuly jsme a spaly až do rána.

Od pořadatele jsme dostaly hrníček a upomínkový list. Cesta domu byla celkem v klidu.

Děkuju holky za společnost a zase se na vás budu těšit.